Pocity normální i zneklidňující. Proč pocity pojmenovávat - hemisféry mozku a trauma

Dávám sice přednost pozitivním pocitům, ale nejsem sluníčkář, ani ty nepříjemné nepotlačuji

1. Láska a důležité vztahy – osamělost je největší zabiják, nejen psychický, ale i zdravotní.
2. Všeobecná láska k lidem – ke kolegům, k sousedům, i k málo známým a náhodně potkaným lidem, k pomáhajícím lidem, k youtueberům (co mi dávají zajímavé informace). Pocit sounáležitosti a vděčnosti (ne za to, co pro mě dělají, ale co pro mě znamenají).
3. Soucit s cizím utrpením – i s tím vzdáleným, o kterém člověk jen zaslechne.
4. Silný smysl pro spravedlnost a správnost – spolu se smířením se s realistickým viděním světa, že to tak nefunguje vždycky.
5. Bolest při zbavování s věcí – hlavně těch důležitých, ale i těch obyčejných, co by se mohly ještě hodit
6. Spokojenost s dnešním luxusem – teplo, tekoucí pitná a teplá voda, jídlo, elektřina, oblečení, vzdělání, i ten obyčejný toaletní papír. Spoustě lidí se sice žije těžko, ale oproti předkům máme nebývalý luxus a měli bychom za něj být vděční.
7. Obrovská zvědavost a touha se učit něco nového – to je moje štěstí (a bohužel i závislost).
8. Štěstí, že máme internet a AI a miliony článků a videí na dosah ruky.
9. Spokojenost s pohybem – najít aspoň trošku radosti aspoň v nějakém pohybu, protože je pro život nutný.
10. Radost z drobností – každá pěkná kytička, každé žvatlající a šťastné dítě, každý pejsek (pokud na mě zrovna nevyjíždí) mě potěší.
11. Spousta bžundy – co chvíli se něčemu doma smějeme./li>
12. Radost z plnění výzev – nespokojit se jenom s obyčejným přežíváním.
13. Environmentální deprese - do určité míry – smutek a obavy ze všech těch špatných zpráv o životním prostředí a o výhledu do budoucnosti.
14. Velké sebevědomí o inteligenci potlačené a sebesabotované – rozum mi říká, že jsem chytrá a dokážu toho tolik, zatímco emoce mě drží při zemi a podstrkují mi, že tohle ještě neumím (i když ), na tohle nemám kvalifikaci, mám specifické potřeby.
15. Flegmatismus vzešlý z melancholie – hodně moc jsem kdysi brečela. Postupně jsem dozrála k jakémus takémus smíření se spoustou věcí.
16. Důležitější je funkčnost a praktičnost – daleko důležitější než design a vznešenost. I když vím, že správný design prodává, dnešní přístup k designu mi připadá hloupý.
17. Kromě zvláštních příležitostí se odmítám fintit – kašlu na to, jak jsem oblečená při běhání (je to sada nijak krásného oblečení obětovaná potu a soli) a běhám tak i nakupovat, ať si ostatní myslí, co chtějí. I kdyby mě pomlouvali (o čemž ale nevím), bylo by mi to jedno.
18. Znechucení politikou a demagogií, a nedůvěra – to snad ani nemusím vysvětlovat, že ne?
19. Nostalgie při vzpomínkách na dětství
20. Smutek se nikomu nevyhýbá navždycky
21. Nesnáším ADHD, ale miluju hyperfokus a svoje myšlení
22. Zodpovědnost za společnost – pocit, že musím něco zlepšit, pomoci co nejvíce lidem.

Zeptala jsem se na podivné pocity i AI ScholarGPT

Každý člověk někdy zažívá znepokojivé pocity, které nedokáže snadno vysvětlit, protože jsou tak zvláštní a těžko popsatelné. Možná máš pocit, že jsi jediný/á, kdo se tak cítí, ale ve skutečnosti tyto pocity zná mnoho lidí, jen se o nich moc nemluví. Některé z těchto pocitů jsou běžné u lidí s ADHD, jiné mohou zažívat i neurotypické osoby.

Pocity časté u lidí s ADHD

1. "Mozek běží na plné obrátky, ale tělo je zaseklé." – Máš spoustu nápadů, ale nemůžeš se přinutit začít nebo dokončit věc, kterou chceš udělat.
2. "Najednou cítím nesnesitelnou touhu změnit úplně všechno ve svém životě." – V jednu chvíli jsi spokojený/á, ale pak tě přepadne silná potřeba radikální změny.
3. "Chci dělat věc X, ale nemůžu, dokud k tomu nemám perfektní podmínky." – Místo toho, abys něco udělal/a, čekáš na ten "správný okamžik".
4. "Něco mě strašně nadchne... a pak mě to stejně rychle přestane bavit." – Nadšení do nového koníčku nebo projektu najednou zmizí a ty už nevíš, proč tě to vlastně zajímalo.
5. "Cítím fyzickou bolest z nudy." – Nuda není jen nepříjemná, ale skoro až bolestivá a nesnesitelná.
6. "Najednou si uvědomím, že celý den přemýšlím v rozhovorech, které se nikdy nestaly." – Tvoje mysl vytváří fiktivní konverzace nebo scénáře, které tě úplně pohltí.
7. "Miluju plánování věcí, ale jakmile přijde čas je udělat, ztratím o ně zájem." – Fáze plánování je vzrušující, ale provedení už je nudné.
8. "Občas se cítím, jako bych sledoval/a vlastní život z dálky." – Máš pocit, že jsi jakoby oddělený/á od reality a sleduješ sebe jako postavu ve filmu.
9. "Vím, že mě něco čeká za pár hodin, a proto už teď nejsem schopný/á dělat nic jiného." – Pokud máš něco v kalendáři, tvůj mozek se na to soustředí tak moc, že nezvládne žádnou jinou práci.
10. "Strašně moc se snažím soustředit, ale pak si uvědomím, že nevím, co se kolem mě posledních 10 minut dělo." – Mozek se automaticky "odpojí", i když se snažíš být přítomný/á.

Pocity běžné i u neurotypických lidí

1. "Cítím nostalgii za něco, co se nikdy nestalo." – Máš pocit smutku a touhy po něčem, co nikdy neexistovalo.
2. "Najednou mě přepadne silný pocit, že musím odejít pryč, i když nevím kam." – Intenzivní potřeba změnit prostředí bez jasného důvodu.
3. "Mám pocit, že ostatní lidi kolem mě jsou úplně jiní než já." – Pocit, že se nedokážeš plně sladit s ostatními, i když nejsi osamělý/á.
4. "Dívám se na známé místo a najednou mi připadá cizí." – Krátký okamžik, kdy ti něco důvěrně známého připadá neznámé nebo podivné.
5. "Jsem šťastný/á, ale zároveň smutný/á, a nedokážu říct proč." – Směsice emocí, která nemá jasnou příčinu.
6. "Přemýšlím nad tím, jak by se můj život změnil, kdybych udělal/a jednu věc jinak." – Přemýšlení o alternativních verzích vlastní minulosti.
7. "Mám pocit, že se svět kolem mě pohybuje jinak, než by měl." – Pocit neskutečnosti, jako by vše bylo trochu mimo.
8. "Potřebuju slyšet určitou písničku, jinak se necítím v pořádku." – Některé zvuky nebo hudba jsou naprosto nezbytné pro psychickou pohodu.
9. "Mám zvláštní strach, že ztratím vzpomínky na důležité okamžiky." – Obava, že si nezachováš některé vzpomínky, které jsou pro tebe důležité.
10. "Občas mi přijde, že se moje vzpomínky chovají jako sen." – Některé zážitky působí spíš jako sny než jako skutečné vzpomínky.

Pocity související s komunikací a vnímáním ostatních

• Énouement – Smutek z toho, že už víš, jak něco dopadlo, ale nemůžeš to říct svému minulému já.
• Ostatní jsou normální – Pocit, že všichni kolem tebe mají svůj život "pod kontrolou", zatímco ty se jen snažíš najít své místo.
• Ostatní jsou sebevědomější – Zdání, že každý kromě tebe ví, co dělá, a je se sebou spokojený.
• Jouska – Hypotetická konverzace, kterou si impulzivně přehráváš v hlavě znovu a znovu.

Pocity spojené s životními změnami a osudem

• Altschmerz – Frustrace z toho, že se ti stále dokola vracejí stejné staré problémy.
• Fitzcarraldo – Pocit, že děláš něco extrémně obtížného jen proto, že si chceš dokázat, že to zvládneš.

Pocity související s vlastním tělem, vědomím a vnímáním

• Kenopsia – Tíživý pocit prázdnoty na místě, které by mělo být plné lidí, ale je náhle opuštěné.
• Monachopsis – Trvalý pocit, že jsi trochu mimo, nepatříš úplně mezi ostatní, i když jsi součástí skupiny.
• Adronitis – Frustrace z toho, jak dlouho trvá s někým vybudovat skutečné přátelství.
• Semaphorophilia – Podivný pocit vzrušení při pohledu na blikající světla na železničním přejezdu nebo semaforu.
• Schází mi vnitřní řeč. – Nemyslím v celých větách nebo slovech, ale spíš v obrazech a dojmech.
• Neustále analyzuji své vlastní pocity. – Jako bych sám sebe pozoroval/a a snažil/a se pochopit, proč přesně se cítím tak, jak se cítím.
• Depersonalizace – Pocit, že nejsi spojený/á se svým vlastním tělem, jako bys byl/a jen pozorovatel svého života.
• Derealizace – Svět kolem působí nereálně, jako by byl rozmazaný nebo vzdálený.
• Déjà-rêvé – Pocit, že to, co se právě děje, jsi už kdysi zažil/a ve snu.

Pocity související s časem a vzpomínkami

• Anecdoche – Situace, kdy všichni mluví, ale nikdo doopravdy neposlouchá.
• Ellipsism – Smutek z toho, že se nikdy nedozvíš, jak se vyvine budoucnost, které se už nedožiješ.
• Onism – Frustrace z toho, že jsi uvězněný/á v jediném těle a jediném místě a nikdy nebudeš moci zažít všechny možnosti, které svět nabízí.
• Astrophe – Pocit osamělosti způsobený myšlenkou na obrovské a nepřístupné dálky vesmíru.
• Occhiolism – Pocit malosti a nicotnosti při uvědomění si neuvěřitelné složitosti světa.
• Fata Morgana – Pocit, že něco krásného nebo důležitého je na dosah, ale jakmile se k tomu přiblížíš, zmizí to.

Pocity spojené s potřebou pořádku a kontroly

• Potřeba něco urovnat nebo přerovnat do správného pořadí. – Když vidíš něco neuspořádaného, cítíš silné nutkání to napravit.
• Fitzcarraldo – Pocit, že děláš něco extrémně obtížného jen proto, abys dokázal/a, že to zvládneš.
• Onism – Frustrace z toho, že jsi uvězněný/á v jediném těle a jediném místě a nikdy nebudeš moci zažít všechny možnosti světa.
• Semaphorophilia – Podivný pocit uspokojení při pohledu na blikající světla na železničním přejezdu nebo semaforu.

Pokud se v těchto pocitech poznáváš, není to nic špatného. Každý mozek funguje trochu jinak a to, že někdo něco necítí stejně jako ty, neznamená, že je s tebou něco v nepořádku. Je normální mít emoce, které se těžko popisují – a je úplně v pořádku o nich mluvit, i když nejsou vždy snadno popsatelné nebo sdílené.

Podivné emoce, které lidé mohou cítit, ale nedokáží vysvětlit - The Language Nerds

• Exulansis: Tendence vzdát snahy mluvit o zkušenosti protože lidé nejsou schopni se s ní ztotožnit.
• Jouska: Hypotetická konverzace, kterou si impulzivně přehráváte v hlavě.
• Lacheism: Touha být zasažen katastrofou – přežít havárii letadla nebo ztratit vše při požáru.
• Liberosis: Touha cítit menší potřebu starat se o záležitosti nebo o věci, aby na nich záleželo méně.
• Mauerbauertraurigkeit: Nevysvětlitelná touha odhánět od sebe lidi pryč, dokonce blízké přátele, které má člověk rád.
• Opia: Ta rozporuplná intenzita pocitu "dívat se někomu do očí", který může být současně invazivní (útočný, narušující svébytnost) i zranitelný.
• Rubatosis: Znepokojivé vědomí vlastního tlukotu srdce.
• Vellichor: Ten podivný pocit stesku vyzařující z antikvariátů.

Emotions People May Feel But Can't explain - The Language Nerds | Facebook

A chtěla jsem vědět, co se dozvím na Googlu a ThoughCatalog.com:

• Chrysalismus – Už jste někdy měli pocit tepla, klidu a míru v teple a suchu uvnitř domu během intenzivního deště? Dalo by se to přirovnat k pocitu, že jste zpět v lůně, a tak byl pocit označený jako „křišťál“.
• Neodůvodnitelný nepokoj – Jste kvůli něčemu trochu rozrušení, není vám to dobře nebo vás něco znepokojuje, i když si nedokážete představit, co přesně to je. Někdy můžete být poněkud rozptýleni nebo máte pocit, že „nejste úplně celí“.

A vyskočil na mě tenhle úžasný článek, který sem nemůžu nedat (zatím strojově přeloženo Google Translatorem):

40 Words For Emotions You’ve Felt, But Couldn’t Explain | Thought Catalog

1. Mal de Coucou – jev, ve kterém máte aktivní společenský život, ale jen velmi málo blízkých přátel – lidí, kterým můžete důvěřovat, s nimiž můžete být sami sebou, kteří vám mohou pomoci vyplavit podivné psychologické toxiny, které mají tendenci se časem hromadit – což je forma akutní sociální podvýživy, při které, i když zhltnete celou porci klábosení, budete stále pociťovat návaly hladu.
2. Sonder – uvědomění si, že každý náhodný kolemjdoucí žije život stejně živý a složitý jako ten váš – zalidněný svými vlastními ambicemi, přáteli, rutinou, starostmi a zděděným šílenstvím – epický příběh, který kolem vás neviditelně pokračuje jako mraveniště rozprostírající se hluboko v podzemí, s propracovanými průchody do tisíců dalších životů, o nichž nikdy nebudete vědět, že existovaly, ve kterých se jako zvláštní pozadí můžete objevit jen jednou, když upíjíte kávu. dálnice, jako rozsvícené okno za soumraku.
3. Hanker Sore – najít člověka tak atraktivního, že tě to vlastně naštve.
4. Ambedo – jakýsi melancholický trans, ve kterém se zcela pohltíte živými smyslovými detaily – kapky deště stékající oknem, vysoké stromy naklánějící se ve větru, oblaka smetany vířící ve vaší kávě – krátce nasáklý zážitkem, že jste naživu, činem, který se dělá čistě pro sebe.
5. Nodus Tollens – uvědomění si, že zápletka vašeho života už vám nedává smysl – že ačkoli jste si mysleli, že sledujete oblouk příběhu, stále se ocitáte ponořeni do pasáží, kterým nerozumíte a které se ani nezdá, že by patřily do stejného žánru – což vyžaduje, abyste se vrátili a znovu si přečetli kapitoly, které jste původně přečetli, abyste se dostali k dobrým částem, jen abyste se dozvěděli, že jste si celou dobu měli vybrat své vlastní dobrodružství.
6. Vemödalen – frustrace z fotografování něčeho úžasného, když už existují tisíce identických fotek – stejný západ slunce, stejný vodopád, stejná křivka kyčle, stejný detailní záběr oka – což může proměnit jedinečný objekt v něco dutého, dužnatého a levného, ​​jako je sériově vyráběný kus nábytku, který jste náhodou sami sestavili./li>
7. Kairoskleróza – ve chvíli, kdy si uvědomíte, že jste momentálně šťastní – vědomě se snažíte ten pocit vychutnat –, což podnítí váš intelekt, aby jej identifikoval, rozdělil a dal do kontextu, kde se pomalu rozpustí, až bude jen o málo víc než pachuť.
8. Rückkehrunruhe – ten pocit, když se po pohlcující cestě vracíte domů, jen abyste zjistili, jak rychle mizí z vašeho vědomí – do té míry, do jaké si musíte neustále připomínat, že se to vůbec stalo, i když to bylo ještě před pár dny tak živé – což ve vás vyvolává přání, abyste se mohli plynule vrátit zpět do každodenního života nebo jen držet závěrku otevřenou donekonečna a nechat jednu scénu, aby se nikdy nepřekrývala na další, a všechny vaše dny by běžely dohromady.
9. Nighthawk – opakující se myšlenka, která vás napadá jen pozdě v noci – opožděný úkol, tíživý pocit viny, rýsující se a beztvará budoucnost – která vám ve dne krouží vysoko nad hlavou, která vás vrtá v hlavě, když se snažíte usnout, kterou můžete úspěšně ignorovat celé týdny, jen abyste její přítomnost ucítili, jak se vznáší za oknem a čeká, až dopijete kávu a utrácíte čas tichým stavěním hnízda.
10. Mrtvé zúčtování – zjistit, že vás něčí smrt obtěžuje víc, než byste čekali, jako byste předpokládali, že budou vždy součástí krajiny, jako maják, kolem kterého byste mohli létat, dokud se noc náhle nepotmí, takže vám zbyde o jeden orientační bod méně, podle kterého se můžete orientovat – stále se můžete zorientovat, ale budete se cítit mnohem více unášeni.
11. Pâro – ten pocit, že bez ohledu na to, co děláte, je vždy nějak špatně – že jakýkoli pokus dostat se pohodlně světem skončí jen překročením nějakého neviditelného tabu – jako by existovala nějaká zřejmá cesta vpřed, kterou mohou vidět všichni ostatní kromě vás, každý z nich se opírá o židli a úslužně volá, chladněji, chladněji, chladněji.
12. Letní slunovrat – svátek slavený v den vašich 26. narozenin, který označuje okamžik, kdy vaše mládí konečně vyprší jako platná omluva – kdy musíte začít sklízet úrodu, i když sotva zakořenila – a bod, kdy se dny začnou zkracovat, až vám i pyl ve vzduchu připomene nadcházející sníh.
13. Adronitida – frustrace z toho, jak dlouho trvá někoho poznat – prvních pár týdnů strávit povídáním v jejich psychologickém vchodu, s každým dalším rozhovorem, jako je vstup do jiné předsíně, každý o něco blíže středu domu – místo toho si přejí, abyste mohli začít tam a propracovat se ven, nejprve si vyměňovat svá nejhlubší tajemství, než polevíte v ležérnosti, dokud si za ta léta nevybudujete dostatek tajemství, kde po nich žijí, a kde od nich žijí.
14. Rigor Samsa – druh psychologického exoskeletu, který vás může ochránit před bolestí a zadržet vaše úzkosti, ale vždy nakonec praskne pod tlakem nebo časem vyhloubí – a bude neustále znovu a znovu růst, dokud si nevyvinete sofistikovanější emocionální strukturu, drženou silnou a flexibilní páteří, postavenou méně jako pevnost než shluk domů na stromech.
15. Ticho – druh nepovšimnuté dokonalosti, která se kolem vás nepozorovaně šíří každý den – skrytý talent přátel a spolupracovníků, letmá sóla pouličních buskerů v metru, šlendriánská výmluvnost anonymních uživatelů, neviditelná portfolia začínajících umělců – která by byla proslulá jako mistrovská díla, jen kdyby byla oceňována kartelem, že kvalita, vzácná náhoda a vkus je pohřben. šperky, které možná nejsou bezchybné, ale přesto jsou svým způsobem dokonalé.
16. Fitzcarraldo – obraz, který se nějakým způsobem usadí hluboko ve vašem mozku – možná ho tam spláchne sen, nebo se propašuje do knihy nebo zasadí během běžné konverzace – který pak přeroste v divokou a nepraktickou vizi, která vám neustále vrtá hlavou sem a tam jako pes uvízlý v autě, které se chystá přijet domů a jen svědí, že má šanci skočit po hlavě do reality.
17. Klíčový snímek – Okamžik, který se v té době zdál neškodný, ale skončil tak, že znamenal odbočku do podivné nové éry vašeho života – která byla uvedena do pohybu nikoli řadou šokujících zjevení, ale nepatrnými nepostřehnutelnými rozdíly mezi jedním obyčejným dnem a dalším, dokud se celé roky vaší paměti nedají stlačit do hrstky nesmazatelných obrazů – což vám zabrání přetočit minulost, ale umožní vám posunout se kupředu bez nekonečna.
18. Gnossienne – okamžik uvědomění si, že někdo, koho znáte léta, má stále soukromý a tajemný vnitřní život a někde v chodbách jeho osobnosti jsou zevnitř zamčené dveře, schodiště vedoucí do křídla domu, které jste nikdy plně neprozkoumali – nedokončené podkroví, které pro vás zůstane šíleně nepoznatelné, protože nakonec ani jeden z vás nemá přesně mapu, ani žádný způsob, jak zjistit, kde stojí, nebo hlavní klíč.
19. Anedocche – konverzace, ve které všichni mluví, ale nikdo neposlouchá, jednoduše překrývající nesouvislá slova jako hra Scrabble, přičemž každý hráč si půjčuje kousky jiných anekdot, aby zvýšil své vlastní skóre, dokud nám všem nedojde co říct.
20. Catoptric Tristesse – smutek z toho, že se ve skutečnosti nikdy nedozvíte, co si o vás druzí lidé myslí, ať už je to dobré, špatné nebo jestli vůbec – že ačkoli na sebe zrcadlíme s ostrostí zrcadla, skutečný obraz toho, jak odcházíme, k nám nějak dopadá změkčeně a pokřiveně, jako by každé zrcadlo bylo zaujaté kroucením se a zoufale se pokoušející podívat se do očí.
21. Anemoia – nostalgie z doby, kterou jste nikdy nepoznali. Představte si, že projdete rámem do sépiově zbarveného oparu, kde byste mohli sedět na kraji silnice a pozorovat procházející místní obyvatele. Kteří žili a zemřeli, než sem kdokoli z nás dorazil, kteří spí ve stejných domech jako my, kteří se dívají na stejný měsíc, dýchají stejný vzduch, cítí stejnou krev v žilách – a žijí v úplně jiném světě.
22. Mimeomie – frustrace z toho, jak snadno zapadnete do stereotypu, i když jste to nikdy neměli v úmyslu, i když je to nespravedlivé, i když to všichni ostatní cítí stejně – každý z nás podvádí kvůli penězům, respektu a pozornosti, nosí bezpečný a předvídatelný kostým, protože nás už nebaví odpovídat na otázku: „Jaký máš být?
23. Monachopsis – ten jemný, ale vytrvalý pocit, že nejste na místě, nepřizpůsobivý svému okolí jako tuleň na pláži – těžkopádný, nemotorný, snadno se nechá rozptýlit, schoulený ve společnosti jiných nešťastníků, neschopný rozpoznat okolní řev vašeho zamýšleného prostředí, ve kterém byste byli plynule, brilantně a bez námahy doma.
24. Semaforismus – konverzační narážka, že máte na toto téma něco osobního, ale nepokračujte dál – důrazné přikývnutí, napůl vyprávěná anekdota, záhadné „znám ten pocit“ – které vkládáte do konverzace jako ty malé vlaječky, které varují kopáče před něčím pohřbeným pod zemí: možná kabelem, který tajně napájí váš dům, možná optickým spojením do nějaké cizí země.
25. Énouement – hořkosladkost toho, že jste sem dorazili v budoucnosti, kde můžete konečně získat odpovědi na to, jak se věci vyvíjejí ve skutečném světě – kým by se stala vaše sestřička, co by nakonec dělali vaši přátelé, kam by vás vedly vaše volby, přesně když byste ztratili lidi, které jste považovali za samozřejmost – což je neocenitelná informace, kterou instinktivně chcete sdílet s někým, kdo tam nebyl, pokud by tam už zůstal, kdo zůstal za vámi, kdo zůstal za vámi na zapomenuté základně kdesi v minulosti, stále netrpělivě čekající na zprávy z fronty.
26. Daguerreolog – imaginární rozhovor se starou fotkou vás samých, tajemné postavy, která stále žije v tom zrnitém a barevně pokřiveném domě, ve kterém jste vyrostli, a která možná stráví hodně dne přemýšlením, kde jste a co teď děláte, jako stará babička, jejíž děti bydlí daleko a už moc netelefonují.
27. Fata organa – záblesk skutečných emocí zahlédl v někom, kdo sedí na druhé straně místnosti, nečinně zavřený uprostřed nějaké skupinové konverzace, v očích se mu leskne zranitelnost nebo tiché očekávání nebo vesmírná nuda – jako byste mezerou v závěsech viděli do zákulisí, sledovali kulisáky, kteří drželi připravené provazy, herce v kostýmech přednášející své kulisy, čekající na další bizarní inscenace.
28. Avenoir – touha, aby paměť mohla proudit zpět. Bereme jako samozřejmost, že život jde dopředu. Ale vy se pohybujete, jako se pohybuje veslař, čelem vzad: můžete vidět, kde jste byli, ale ne, kam jdete. A vaši loď řídí mladší verze vás. Je těžké nepřemýšlet nad tím, jaký by byl život tváří v tvář jiným směrem…
29. Kenopsia – děsivá, opuštěná atmosféra místa, které je obvykle plné lidí, ale nyní je opuštěné a tiché – školní chodba ve večerních hodinách, neosvětlená kancelář o víkendu, prázdné výstaviště – emocionální dojmy, díky nimž to vypadá nejen prázdné, ale také hyperprázdné, s celkovým záporným počtem obyvatel, kteří jsou tak nápadně nepřítomní, že září jako neonové nápisy.
30. Tilt Shift – fenomén, v němž se vaše prožitá zkušenost zdá podivně bezvýznamná, jakmile ji položíte na papír, což z epické tragikomedie udělá sled postav na modelové soupravě vlaku, sestavených ve svých maličkých učebnách a pracovištích, bloudících po svých vlastních opatrných a vyšlapaných cestičkách – mírumilovných, obecných a rozostřených.
31. Jouska – hypotetický rozhovor, který si nutkavě přehráváte v hlavě – ostrá analýza, katarzní dialog, zničující comeback – který slouží jako jakýsi psychologický pálkovací klec, kde se můžete spojit hlouběji s lidmi než v malém klubíčku každodenního života, což je frustrující opatrná hra změn, obětování a záměrných procházek.
32. Extatický šok – příval energie při zachycení pohledu od někoho, kdo se vám líbí – vzrušení, které začíná ve vašem žaludku, projde plícemi a probleskne do spontánního úsměvu – který rozhýbe vaše neuzemněné obvody a svádí vás k tomu, abyste ten pocit pronásledovali pomocí draka a klíče.
33. Srdcovka – vztah nebo přátelství, které nemůžete dostat z hlavy, o kterém jste si mysleli, že už dávno vyhasl, ale stále je jaksi živý a nedokončený, jako opuštěný kemp, jehož doutnající uhlíky stále mají moc rozdělat lesní požár.
34. Xeno – nejmenší měřitelná jednotka lidského spojení, kterou si obvykle vyměňují kolemjdoucí cizinci – koketní pohled, soucitné přikývnutí, společný smích o nějaké zvláštní náhodě – okamžiky, které jsou pomíjivé a náhodné, ale stále obsahují silné emocionální živiny, které mohou zmírnit příznaky pocitu osamělosti.