Krátké anonymní příběhy - #0014

Krátké anonymní příběhy pocházejí z různých skupin na sociálních sítích pro ADHD a neurodivergentní lidi, vždycky se souhlasem autora.

Nemáme přátele a toužíme po nich, ale můžeme najít svůj kmen

Často říkáme "Nemám žádné přátele. Přál bych si mít přátele. Jsem osamělý.“

Vždy jsem měla potíže s navazováním přátelství, vždycky na okraji skupiny, nikdy jsem nezapadla. Po přestěhování to bylo ještě horší. Kromě manžela jsem nikoho neměla, ani svou rodinu.

Většinu času jsem šťastná sama se sebou a dokážu se zaměstnat, ale jsem docela osamělá. I já cítím, že kontakt s ostatními je základní lidskou potřebou.

Jsem šíleně tvořivá a už dlouhá léta miluji křížkové vyšivání. Byla jsem v několika skupinách s křížkovým stehem, kde sice všichni prohlašovali, jak moc milují zábavné pobyty, ale nikdo se neměl k tomu, aby něco zorganizoval... Tak jsem se do toho pustila.

Všechny jsme byly tak vyděšené z představy konferenční místnosti v hotelu plné cizích lidí. Nikdo nikoho neznal, spousta dam měla sociální úzkost.

Ale stalo se něco zázračného. Všechny jsme mluvily stejným jazykem a žily stejnou vášní: křížkovým stehem. Našly jsme svůj kmen.

V té době jsem ještě neměla diagnózu, ale později jsem si uvědomila, že jo... pravděpodobně 80% skupiny je ND (neurodivergentní). Většinou nediagnostikované.

Moc často se nevídáme, ale jsme neustále v kontaktu. Konečně mám dobré přátele na celý život.

Jako pravděpodobně většina z vás jsem byla jako dítě šikanovaná a zanechalo to ve mně vážné problémy s důvěrou.

Ale ne s těmi holkami. Ty jsou můj kmen. Už nejsem osamělá. Nekonečně to pomohlo mému duševnímu zdraví.

Takže... Nevzdávej se! Jdi najít svůj kmen!