Krátké anonymní příběhy - #0003

Krátké anonymní příběhy pocházejí z různých skupin na sociálních sítích pro ADHD a neurodivergentní lidi, vždycky se souhlasem autora.

Krátké příběhy #0003 – Odpor k chození spát – Sleep Resistance

Odejít do postele? Už když jsem byla malá, mohlo mi být tak pět let, se mi nikdy nechtělo chodit spát. Zdržovala jsem, jak jen to šlo. Ještě vyčůrat, napít, … Maminka ze mě každý večer rostla.

V pubertě se to ještě zhoršilo, protože jsem jednak potřebovala dočíst … ne, nejen kapitolu, celou knížku. Nedokázala jsem odcházet od rozečteného, od rozdělané práce. A myšlenky mi jely o sto šest. Příběhy, nápady, vzpomínky, obavy, výčitky svědomí, romantické myšlenky a představy, jak by se mohl odvíjet můj život.

Když jsem šla spát, nebyla jsem ještě dost unavená. Bylo na mě moc brzy a ležela jsem každou noc 2-3 hodiny s o překot běžícími nezastavitelnými myšlenkami, než se mi konečně podařilo usnout.

Vstávat ráno do školy pro mě byla noční můra. Dneska už bych to uměla pojmenovat: dlouhodobá spánková deprivace.

Neuspokojená biologická potřeba spánku. Únava a pasivita.

Řekli byste, že z dětského odporu ke spaní člověk s věkem vyroste? Nevyroste. Aspoň já ne.

Tomuhle se odborně říká Sleep Resistance, odpor k chození spát. Je to u lidí s ADHD celkem běžné.

Nejen že nedokážeme opustit rozdělanou činnost, ale také se bojíme se usínání, protože víme, že se zase nevyspíme. Ztratili jsme Sleep Confidence – důvěru v to, že normálně usneme.

A také se ví, že lidé s ADHD mívají posunutý spánkový cyklus. Říká se tomu chronotyp. O tom bude i podrobnější článek s odkazem na zdroj.