Moderní společnost přetěžuje mozek i tělo – jinak, než se vyvinuly v evoluci

Naše motivace i psychická pohoda jsou strašně závislé na momentální biochemii těla a neurochemii – hormonech a neurotransmiterech.

Během evoluce mozek i tělo fungovaly určitým způsobem.

Dneska nutíme tělo fungovat úplně jinak.

Předkové žili v přírodě ohrožovaní dravci, nedostatkem potravy, neúrodou, nemocemi.

Amygdala reaguje na nebezpečí pořád stejným způsobem, přestože nebezpečí se změnila na chronický stres místo rychlého ohrožení a většinou rychlé úlevy (když člověk přežil).

Máme málo skutečného ohrožení života a zdraví a snažíme se je opravdu co nejvíc omezit.

Máme extrémní pohodlí, často málo pohybu a nadbytek jídla (o ADHD a přejídání jsem už psala).

Máme málo psychické i fyzické odolnosti.

Máme příliš snadno dostupné zdroje levného dopaminu, které dřív neexistovaly.

Málo spíme a málo chodíme na sluníčko.

Náš mikrobiom se globálně výrazně zhoršil.

Pozornost se tříští a zahlcuje

Naše pozornost se tříští a zkracuje všudypřítomnými reklamami, starostmi, třívteřinovými obrázky a příliš jednoduchými weby křičícími informace.

Přetahují se o naši pozornost.

Ve webovém designu a reklamě opravdu platí pravidlo "Pokud nezaujmeš do tří vteřin, prohrál jsi!"

Náš mozek i naše tělesné systémy včetně systému odměny jsou často přetěžované.

Amygdala ani tělo nejsou stavěné na chronický stres

Naše tělo se takovému režimu biologicky nestačilo přizpůsobit.

Amygdala reaguje na neustálé zdánlivé ohrožení trvalým strachem.

Plus u ADHD bývá stres i fyziologicky silnější, tělo je neustále ostražité a mozek přehlcený signály.

Ale my bychom ani bychom nechtěli, aby se tomu tělo přizpůsobilo, protože změnou amygdaly bychom přišli o schopnost přežít ve skutečném ohrožení, kdyby civilizace přestala fungovat.

Takže v něčem nám prášky na úzkost uleví, ale často nezabírají. Neodsuzuji ty léky, uznávám jejich užitečnost, ale řeší následek místo příčiny. Mění biochemii a dalšími vedlejšími účinky zasahují do relativně hladkého chodu našeho těla.

Nevíme, jak prášky ovlivňují ostatní orgány a mikrobiom.

Proto bychom se aspoň částečně měli zase přizpůsobit našemu tělu.

Nemyslím přestěhovat se z měst a žít jako divoši (brrrrr), ale vrátit mozku aspoň trochu toho, na co byl zvyklý.

Zklidnit tělo – režim přežití je pro krize, ne dlouhodný

Mozek i tělo jsou hodně přizpůsobivé, ale v krizích nefungují optimálně. Jen nám mají pomoci přežít krizi a znovu najít vhodné podmínky k životu.

Nemáme v krizi v režimu přežití (bojuj, uteč, zamrzni) žít celé roky nebo desetiletí.

Tak jak to zlepšit?

Takže bychom měli zlepšit všechno, co dokážeme zlepšit:

Nešidit spaní, pokud to jde. Zklidnit tělo a snížit hladinu kortizolu, zařazovat pauzy. Dobře jíst a cvičit. Změnit režim toho, jak vnímáme.

Nespasí nás to před ADHD, to vážně slíbit nemůžu. Ale může to mozku i tělu v mnohém ulevit.

Obzvlášť naše ADHD mozky ty změny těžce nesou, protože režim fungování je úplně jiný a naše zájmem řízená pozornost je najednou společnosti na obtíž.

A velká část společnosti se v neznalosti pořád ještě tváří, jako by to byla naše vina, že jsme se vyvinuli pro přežití za jiných podmínek.

(Ne že bych si snad chtěla stěžovat na bezpečí a pohodlí civilizace.)

Tady je co nejkompletnější seznam rozdílů mezi životem v moderní společnosti a tím, na co byly lidský mozek a tělo nastaveny v průběhu evoluce:

Způsob vnímání a pozornosti

• Evolučně převažovalo panoramatické vnímání prostoru a pohybu (široké zorné pole, periferní vidění)
  ⟶ dnes převládá fixace na malý bod – obrazovka, text, displej
• Přirozeně docházelo k častému přepínání pozornosti mezi smysly a prostředím
  ⟶ dnes bývá pozornost uměle dlouhodobě fixovaná (např. při práci, sledování obrazovky)
• Člověk býval většinu dne smyslově aktivní
  ⟶ dnes převládá vizuální a auditivní dominance – jiné smysly jsou málo využívány

Pohyb a tělesná aktivita

• Přirozeně se lidé hýbali celý den – chůze, běh, lezení, přenášení, zvedání, plazení
  ⟶ dnes většina lidí sedí většinu dne
• Aktivita byla přirozeně prokládána odpočinkem
  ⟶ dnes je běžný dlouhodobý klid střídán krátkými nárazy zátěže (fitko, běh)
• Fyzická námaha měla smysl (potrava, přežití, domov)
  ⟶ dnes je většinou nahrazena umělými aktivitami bez přímého výsledku

Prostředí a přírodní podněty

• Člověk žil venku, v přírodě, v přímém kontaktu s půdou, vodou, rostlinami a zvířaty,
  měl mnohem víc bakterií a rozmanitější mikrobiom
  ⟶ dnes žijeme v čistých interiérech s plasty, kovem, betony, digitálním světlem
• Denní světlo a jeho proměny byly přirozeným rytmem
  ⟶ dnes převažuje umělé světlo a narušený cirkadiánní rytmus
• Velice důležitý je stabilní správný poměr CO₂ ve vzduchu
  ⟶ v uzavřených místnostech i s občasným větráním (na které zapomínáme) máme nadbytek CO₂, který zhoršuje pozornost i kognitivní funkce.
  Super video o tom má Jirka vysvětluje věci: Co udělá s mozkem vydýchaná místnost.
• Pestrá stimulace smyslů (pachy, textury, zvuky přírody)
  ⟶ dnes spíše uniformní podněty (bílý hluk, klimatizace, displeje)
  ⟶ pozornost je neustále externě řízená

Emoční a stresová regulace

• Evolučně převažoval krátkodobý stres (útěk, boj, napětí → úleva)
  ⟶ dnes trpíme dlouhodobým chronickým stresem bez vybití
• Stres byl často fyzicky ventilován (útěk, pláč, křik, třes, fyzická práce)
  ⟶ dnes je stres často potlačen a nevybitý
• Přirozeně bylo více důvěrného kontaktu, doteků, sdílení emocí
  ⟶ dnes chybí fyziologická regulace přes vztahy (dotek, synchronizace)

Vztahy a sociální prostředí

• Lidé žili v malých stabilních skupinách – věděli, kdo je „my“ a kdo je „oni“
  ⟶ dnes žijeme v anonymitě a osamění, přetížení sociálními sítěmi a náhodnými vztahy
• Přirozený život obsahoval více spolupráce, sdílení, zapojení do komunity
  ⟶ dnes převažuje soutěž, izolace, hodnocení a srovnávání
• Dříve bylo běžné, že člověk viděl smysl svého úsilí přímo
  ⟶ dnes často nevidíme výsledek práce ani její smysl

Způsob rozhodování a myšlení

• Mozek byl zvyklý na okamžité důsledky chování (např. snědl jsem něco – bylo to dobré / špatné)
  ⟶ dnes žijeme v systémech s odloženou odměnou a nejasnou zpětnou vazbou
• Evolučně převažovalo kontextové a situační myšlení
  ⟶ dnes dominují abstrakce, složité symboly, dlouhé časové horizonty
• Rozhodování bylo často intuitivní, smyslové
  ⟶ dnes převládá analýza, racionalizace a přesycení informacemi

Z hlediska nervového systému

• Regulace probíhala přirozeně – pohybem, kontaktem, rytmem, přírodou
  ⟶ dnes často potřebujeme umělou regulaci – farmakologii, terapie, nástroje
• Mozek měl delší nečinné úseky (lehká nuda, pozorování)
  ⟶ dnes je neustále bombardován informacemi, notifikacemi, výzvami

Další klíčové rozdíly

• Evolučně jsme byli víc ve stavu "flow" – dělali jsme, co nás bavilo, nebo co nás udržovalo naživu
  ⟶ dnes trávíme čas úkoly zadanými zvenčí, často bez smyslu
• Evolučně se rozhodovalo v souladu s tělem (hlad, únava, počasí)
  ⟶ dnes často ignorujeme signály těla ve jménu povinností nebo výkonu
• V minulosti jsme zažívali přirozené výzvy a překážky
  ⟶ dnes si musíme výzvy uměle vytvářet, nebo je nahrazujeme stimuly (např. scrolling, rizikové chování)