ID_ARTICLE= IDS_ARTICLE=2025_05_07__15_07_01.Neurodivergence_dovysvetleni_diagnoza_identifikace.html IDS_TREEPATH=ShortStories KEYWORDS= NAME=Rozdíl mezi diagnózou a identifikací, proč se lidé identifikují jako neurodivergentní, o průzkumech, psychice populace a biasech FILE_PATH=/articles/ NAME_PREFIX= PUBLISHED= UPDATED= DESCR=

Moje dovysvětlení k jinému článku.

Rozdíl mezi diagnózou a identifikací, proč se lidé identifikují jako neurodivergentní, o průzkumech, psychice populace a biasech

Vysvětlení ROZDÍLU mezi DIAGNÓZOU a IDENTIFIKACÍ a proč se lidé IDENTIFIKUJÍ jako neurodivergentní, o způsobech provádění průzkumů a jak to vypadá s psychikou populace a s biasy,...

Tohle je ještě přídavek k tomu shrnutí článku z perplexity.ai, že půlka Britů se cítí neurodivergentní.

Nejdřív k článku samotnému:

Článek, o kterém jsem psala, vytvořila umělá inteligence jako souhrn statistik, která vyšla z mnoha studií a průzkumů. Je to tam uvedené.

Článek sám obsahuje odkazy na 77 dalších odborných i populárních článků, ze kterých ty informace pocházejí.

U článku jsem všechny ty odkazy uvedla a uvedla jsem tam i ukázku analýzy důvěryhodnosti zdrojů. Velká část těch zdrojů je vysoce důvěryhodných, některé jsou důvěryhodné méně.

A jako taková jsem ta čísla uváděla a nic jsem nezamlčovala ani nemlžila.

Snažím se upozorňovat na rozdíly ve formulacích, na všechno, co by podle mě někoho mohlo překvapit nebo uvést v omyl.

-----

A teď to slíbené vysvětlení ROZDÍLU mezi DIAGNÓZOU a IDENTIFIKACÍ

-----

Diagnóza znamená, že člověk splňuje obecně uznávaná kritéria.

Identifikace znamená, že člověk na sobě ty příznaky (nebo aspoň některé výrazné) vidí a poznává je na sobě. Přestože diagnózu vůbec mít nemusí.

-----

Já nevím, jakým způsobem ty dotazníky formulovali. Jenom vím, jaká jsou výsledná čísla lidí, kteří se podle výzkumu nějakým způsobem "identifikují jako neurodivergentní".

Někomu možná stačí pocit, že nikdy nezapadal, že se vždycky cítil jiný.

Někdo má poruchu učení.

Někdo má třeba jenom hypersenzitivitu bez ADHD a bez autismu.

A prostě tihle lidé v dotazníku nejspíš odpověděli, že se cítí neurodivergentní víc než neurotypičtí.

Víte o tom, že když někomu začnu vykládat o ADHD, tak mi všichni řeknou, že to mají taky? Že podle toho, co říkám, má každý ADHD.

Ono se samozřejmě ukáže, že to tak není.

Že se jim stává, že zapomínají, nebo prokrastinují, ale že nemají ty příznaky takové, aby jim to ničilo život.

Tady nejde o to, že by ti lidé skutečně měli některou z diagnóz. Jde o to, že se s jejich popisem nějakým způsobem identifikují.

Že si řeknou: "Hele, to je jako by popisovali mě!" Kdyby šli do hloubky, nejspíš by zjistili, že mají některé vlastnosti popisované v diagnóze, ale že celou diagnózu nemají.

Ony ty rysy jsou totiž do určité míry roztroušené po celé populaci. ADHD i autismus jsou spektrum. U každé vlastnosti od 0 do 100 procent.

Za ADHD nebo autismus atd. se to považuje až teprve když těch příznaků je dostatek a jsou v dost velké míře.

Já mám z ADHD přes půlku příznaků (jsem pomalý hypoaktivní tvor) a mám i některé rysy připisované autismu, ale podle mě rozhodně nejsem autista.

Lidé, kteří skoro obsesivně uklízejí, také nejsou OCD. Touha a schopnost mít uklizeno nejsou porucha.

Takže nejde o diagnózy, ale o identifikaci sebe s popisem.

A jak píšu, skoro každý se v něčem považuje za divného, výjimečného, nesebevědomého ale hrajícího sebevědomí (často až syndrom podvodníka), za spousty věcí se stydí.

"Kdyby ostatní věděli, jaký opravdu uvnitř jsem a jaké mám myšlenky, neměli by mě rádi, odsuzovali by mě."

Skoro všichni lidé mají minimálně 60 procent myšlenek negativních. A velká většina má z různých důvodů nízké sebevědomí.

Myslím že podle doktora Radkina Honzáka má v populaci cca 40 procent lidí nějakou formu a míru duševní poruchy nebo jinakosti. Nezávisle na typu populace (prý i u Eskymáků a přírodních národů), jen se liší způsobem projevů.

Podle psychologů má 40 procent lidí ze své původní rodiny nezdravou osobní vazbu (necítí se jistí a buď se z nich stávají oběti, nebo naopak manipulátoři apod.).

No a když tohle všechno posčítáme (ano, hodně se to překrývá), není důvod, proč by se půlka populace nemohla cítit divně a mimo.

Kromě toho píšu článek o neurodivergenci a mám tam spoustu "podivností", které ostatní lidé nechápou a nepřijímají.

Tak až vyjde, přečtete si ho. Protože velká část lidí má (a často maskuje) nějaké projevy, které se nepovažují za "fungování normálního člověka". A leckdy narušují sebevědomí, vztahy, školní a pracovní výkony.

Co my víme, kolik lidí v našem okolí se takové věci snaží zamaskovat?

Podle mě se přesně o takovýhle průzkum snažili v té Británii. Jenom je otázka, jaké kladli otázky a jak moc jim lidé v dotaznících přeháněli.

I v každém dotazníku o ADHD jsou otázky, u kterých si říkám: "Tohle o mně neplatí, ale kdyby to formulovali o něco jinak, tak by to určitým způsobem platilo." A vážně nemám jak správně odpovědět.

Platností průzkumů se zabývá i sociologie (do které poslední dobou také nakukuji).

Už samotná otázka může člověka navádět k určité odpovědi.

I sama spolehlivost odpovědi se často liší - Kolikrát za den se vám to stává? Někdo podhodnocuje, někdo nadhodnocuje.

Odpovědi na počet sexuálních partnerů u mužů a u žen jsou dostatečným dokladem.

Původně jsem zapomněla zmínit, že u dotazníku strašně záleží na počtu a výběru respondentů. Když kdysi ve volebním průzkumu vybírali podle telefonního seznamu, vybrali jenom dobře situované lidi, názory ostatních se nedozvěděli, a volby dopadly velmi výrazně jinak.

Prostě způsobů, jak dotazník (stejně jako vědeckou studii) pokazit, je opravdu dost.

Takže za mě každý dotazník je spolehlivý jen do určité míry. Ale na druhou stranu zrovna tenhle ukazuje, že se nejspíš opravdu většina Britů (těch, kteří odpovídali na dotazník) nějakým způsobem považuje za jiné. Aspoň si to o sobě myslí.

Kromě toho existuje kognitivní zkreslení, bias (nevím, jak se jmenuje), že lidé například v průzkumech o vzdělání nebo politice často volí odpověď, se kterou oni osobně zrovna nesouhlasí, ale myslí si, že ji za správnou považuje většina lidí. A proto odpoví stejně.

A protože na sociálních sítích a v médiích jsou nejvíc slyšet ti, kdo nejvíc křičí a nejvíc působí na emoce, spousta lidí dospěje k názoru, že na tom něco bude, když jim to chodí ze všech stran.

A ano, přiznávám, že i já se snažím působit na emoce. Ale nechci šířit poplašné zprávy a poctivě v každém článku uznávám všechna omezení, o kterých vím. Upozorňuji na možnosti nerelevantnosti.

Ale ve vědě může i obecně uznávaná studie mít své chyby a být nesprávná (nebo politicky zmanipulovaná, jako třeba obvinit ze všeho tuky a vesele šířit cukry, které jsou ve velkém nejspíš daleko škodlivější).

Takže cíle mého působení na emoce jsou tři:

1) Přesvědčit lidi, že pokud mají podezření, že se mají podívat na příznaky ADHD, a pokud jim kazí život, naučit se co nejvíc, aby se jim líp žilo - pokud to jde. Zázračné rady nemám.

2) Přesvědčit lidi, že se mají podívat na příznaky zhoršujících faktorů - osových blokád páteře, hypermobility, přetrvávajících primárních reflexů, obstrukční spánkové apnoe, nejspíš i štítné žlázy (a asi mnoha dalších věcí) - a řešit tyhle fyzické problémy s odborníky.

Nezaručuji, že se zbaví příznaků ADHD nebo autismu apod.

Zdravotně jim to pomůže (pokud se to podaří vyléčit nebo zmírnit) a je tu určitá šance, že jim to pomůže i s některými příznaky.

A dělám to proto, že statistiky ukazují, že jsou tyhle věci u lidí s ADHD časté (i podle statistických analýz genetických překryvů ADHD a těch faktorů).

A spousta lidí o tom netuší - a kdybych nevzbudila jejich zájem, tak by si příznaky nepřečetli a neřešili.

Neřešit to znamená se o tu šanci připravit.

3) Přesvědčit neurotypické lidi, aby se na neurodivergentní podívali jinýma očima.

Aby pochopili, že se opravdu často jedná o jiné fungování a zahlcení mozku. Že to lidé většinou nedělají schválně. A že je to opravdu leckdy znevýhodňuje. A že mají i talenty, které by bylo škoda neobjevit.

#ADHD #ADHDstrategie #strategie #neurodivergence #neurodivergentní #Britové #Brit #diagnóza #identifikace

Vysvětlení ROZDÍLU mezi DIAGNÓZOU a IDENTIFIKACÍ Neznamená to, že půlka lidí je neurodivergentních. Jen se cítí jinak. A nic jiného jsem netvrdila.