Moc díky autorce za souhlas s použitím.
Tipy na výchovu dětí s ADHD – 0001 – Jitka Čierná
Autorka: Jitka Čierná
U nás je to společné ukládání (i když už synovi bude 9), kdy se krom přitulení, objetí a čtení pobavíme o tom, co se mu ten den líbilo, co se mu povedlo, na co je hrdý...
Večer mívá hodně velké propady, často je hodně smutný a sám ze sebe zoufalý, netěší ho svět... Tak cíleně vyhledáváme to dobré. Aby měl ty večery spojené i s příjemnými věcmi.
Druhá důležitá věc je vždycky oceňovat všechno, co se povedlo. Když si vzpomněl, když zvládl vyřešit něco, co zmotal. Místo upozorňování na nezdary (těch jsou každý den mraky a ví o nich i beze mě, snáší je často hůř než já) ho chci učit vnímat, co se povedlo. Budovat si sebeúctu a radost ze sebe. Nejen za to, že je dobrý v matice, ale hlavně když zvládne vyřešit situaci, když odejde na trénink bez bot, špatně někde odbočí a projde kvůli tomu pozdě, zapomene na úkol atd.
Aby vnímal, že sice něco pokazil, ale dokázal si poradit a vyřešit to.
Obejít se trpělivostí a začít brát připomínání jako součást rodičovství, která prostě je a nejspíš se to hned tak nezmění. Člověka to frustruje, chtěl by vidět pokrok, ale holt moc velký není.
Z praktických věcí u nás fungují seznamy - v notýsku do školy má seznam věcí na každý den a podle toho si balí. Já díky tomu hlídám jen ten notýsek (to v hlavě udržím, protože jinak nosí každý den jiné věci). Má seznam s věcmi na trénink, seznam věcí, co má udělat během dne...
Někomu dobře slouží magnetická tabule s obrázky (v ČR se dá koupit několik verzí, pokud člověk nechce vyrábět sám). Nám stačí zalaminovaný seznam a mazací fixy.
No a zlatá rada pro nás oba byla minimalizovat. Věci doma, zážitky, podněty. Cokoli, co pomůže, aby nebyl člověk zahlcený.
Pro nás to znamená udržovat smysluplné množství věcí, které děti zvládají samy uklízet, průběžně minimalizovat společné věci v bytě, mít uklizeno a být v neutrálních barvách.
Hlídat časy na mobilu, hodně pohybu venku a rozumný počet kroužků (ve 3. třídě má 2 sporty a 2 oddíly, jeden den úplně volný).
Vůbec u nás nefunguje odměňování na konci (udělej úkol, dostaneš odměnu). To čekání je tak frustrující, že už nemá sílu tu věc zvládnout.
Takže když bonbon, tak naopak úplně na začátku jako "benzín".
Jinak si pomáháme spíš písničkou (uklízíme s Pokáčem), děláme z toho hru. Prostě nějak "ocukrovat" tu činnost, pokud to jde.
A některé věci neděláme, protože prostě nejde všechno. Některé úkoly do školy nemá, protože jejich splnění je nad naše síly (třeba napsat příběh na celou stránku). A mně to za to nestojí. Logopedii jsme odložili až do 1. třídy, dřív toho nebyl schopen.
A někdy, když dokončí náročný úkol, ho krom běžného ocenění a povzbuzení vybídnu, jestli si nechce teď vymyslet nějakou odměnu sám. Ale až na konci. Kdyby to bylo na začátku, tak mu to nepomůže, naopak.
Máte k článku nějaké náměty nebo výhrady? Líbil se Vám článek? Chcete podpořit tuhle stránku, aby se o ní víc vědělo?
Napište do diskuse na Facebooku na stránce ADHDstrategie nebo pište mailem na adhdstrategie@seznam.cz.
Sledujte stránku, komentujte, dávejte lajky tomu, co vám připadá přínosné, vyhledávejte na Googlu.
Jakákoli aktivita zvýší šanci, že budou Facebook a Google stránku víc nabízet.