Mapa článkůS podklady pomáhal AI ChatGPT. Překlad AI Claude s laskavým svolením od jedné dámy ze skupiny, ale báseň objevil Rick z YouTube kanálu Rick má ADHD. Všechny odkazy jsou dole.
Člověk, co nezapadá - neurodivergentní básník před 150 lety
Že prý je ADHD způsobeno stravou nebo toxickým prostředím. To by ale měla ADHD většina lidí, co špatně jedí. Kolik chudých se živilo sotva chlebem. Byla by statistická souvislost mezi typem stravy a ADHD. Sourozenci mívají stravu úplně stejnou, přesto někteří ADHD mají a jiní ne. Nebo by ADHD začalo až v době, kdy narostlo toxické znečištění.
Strava a toxické znečištění určitě příznaky ADHD výrazně zhoršují, ale nejsou primární příčinou, nebo aspoň nejsou jedinou příčinou. Příklady neurodivergence a hyperfokusů najdeme i v historii, není to nic nového pod Sluncem.
Kanadský básník Robert W. Service, narozený před 150 lety, nejspíš sám cítil neschopnost zapadnout a fungovat jako ostatní (pokud to nebyla báseň o nějakém jeho příteli).
Často ho nazývali „Básník Yukonu“ a „Kanadský Kipling“. Sám ale říkal, že píše verše, ne poezii.
Byl to básník, kterého hnala touha po nových světech – byl to dobrodruh, kterého jeho neklidná mysl hnala stále dál. Jeho život nebyl usazený, jeho duše nepatřila jednomu místu. Potřeboval podněty, změny, výzvy. Ať už to bylo drsné zlatokopské aljašské prostředí, nebo slunná Francie, Service se nikdy nespokojil s rutinou. Každý nový kraj, který navštívil, se mu stal inspirací, každá neobvyklá zkušenost palivem pro jeho tvorbu. Možná právě proto jeho poezie tak dokonale zachycuje dobrodružství, svobodu a touhu po něčem víc.
Nedokázal zůstat v klidu, nenašel své pravé místo. Stejné věci kolem něj ho vždycky unavují. Nikdy nedojde tak daleko, kam až by chtěl, protože nikdy nejde přímo.
Člověk, co nezapadá
Přebásněno AI ChatGPT
Robert W. Service
Je plemeno lidí, co nezná klid,
co v srdcích svých blízkých trhliny ryje,
co toulá se světem, jak napadne,
kde řeka hučí, kde vítr vyje.
Jdou přes pole, bloudí záplavami,
šplhají na hřebeny hor,
v žilách jim plane cikánská krev,
odpočinek je pro ně vzdor.
Kdyby šli rovně, mohli by zářit,
jsou silní, stateční, pravdiví,
jenže je unaví věci známé,
touží po neznámu, podivní.
Říkají: „Kdybych našel svůj směr,
jak hlubokou stopu bych zanechal!“
Jenže mění, sekají, hledají dál,
a každý krok je omyl zas a zas dál.
A každý zapomíná, když prchá dál,
v záblescích lesku a hbitých kroků,
že tiše a klidně, krok po kroku,
ti vytrvalí vítězí v běhu roků.
A každý zapomíná, že mládí pryč,
že nejlepší léta jsou dávno ztracena,
dokud nestane v oslepujícím jasu,
kde pravda hoří, naděje zlomena.
Zapomenou, jak mládí plyne,
jak plynul čas a hřál je žár,
dokud jednoho dne nestanou v prázdnu,
v záři pravdy – tam už je zmar.
Selhali, selhali, šance je pryč,
vše jen napůl, nikdy víc.
Život si z nich vystřelil žert,
teď se směje – chceš se smát? Ha! Ha!
Patří ke Ztracené legii,
vítězství nebylo nikdy jim dáno.
Valící kámen, co nezapadne,
takový osud měl psán už dávno.
Muži, kteří nezapadají
Přeloženo AI Claude
Robert W. Service
Existuje plemeno lidí, co nezapadnou,
Plemeno, které nedokáže zůstat v klidu;
Lámou tak srdce příbuzným svým,
A toulají se světem dle libosti.
Procházejí poli a bloudí záplavami,
A šplhají na vrcholky hor;
Jejich je prokletí cikánské krve,
A odpočinout neumějí.
Kdyby šli rovně, mohli by dojít daleko;
Jsou silní, stateční a upřímní;
Ale věci, co jsou, je věčně unavují,
A touží po podivném a novém.
Říkají: "Kdybych našel své pravé místo,
Jakou hlubokou stopu bych zanechal!"
Tak sekají a mění, a každý nový krok
Je pouze novou chybou.
A každý zapomíná, jak se svléká a běží
Skvělým, přerušovaným tempem,
Že to jsou ti vytrvalí, tiší, plahočící se,
Kdo vyhrávají v celoživotním závodu.
A každý zapomíná, že jeho mládí uplynulo,
Zapomíná, že jeho vrchol je pryč,
Dokud jednoho dne nestojí, s nadějí již mrtvou,
V záři pravdy konečně.
Selhal, selhal; propásl svou šanci;
Dělal věci jen napůl.
Život si z něj vystřelil pořádný vtip,
A teď je čas se smát.
Ha, ha! Je jedním ze Ztracené legie;
Nikdy neměl vyhrát;
Je valícím se kamenem, má to v kostech;
Je člověkem, který nezapadne.
The Men That Don't Fit In
Anglický originál
By Robert W. Service
There's a race of men that don't fit in,
A race that can't stay still;
So they break the hearts of kith and kin,
And they roam the world at will.
They range the field and they rove the flood,
And they climb the mountain's crest;
Theirs is the curse of the gypsy blood,
And they don't know how to rest.
If they just went straight they might go far;
They are strong and brave and true;
But they're always tired of the things that are,
And they want the strange and new.
They say: "Could I find my proper groove,
What a deep mark I would make!"
So they chop and change, and each fresh move
Is only a fresh mistake.
And each forgets, as he strips and runs
With a brilliant, fitful pace,
It's the steady, quiet, plodding ones
Who win in the lifelong race.
And each forgets that his youth has fled,
Forgets that his prime is past,
Till he stands one day, with a hope that's dead,
In the glare of the truth at last.
He has failed, he has failed; he has missed his chance;
He has just done things by half.
Life's been a jolly good joke on him,
And now is the time to laugh.
Ha, ha! He is one of the Legion Lost;
He was never meant to win;
He's a rolling stone, and it's bred in the bone;
He's a man who won't fit in.
Source: The Spell of the Yukon, and Other Verses (1911)
The Men That Don't Fit In | The Poetry Foundation
Robert W. Service - Wikipedia
#Neurodivergence #ADHD 🚀🔥
Máte k článku nějaké náměty nebo výhrady? Líbil se Vám článek? Chcete podpořit tuhle stránku, aby se o ní víc vědělo?
Napište do diskuse na Facebooku na stránce ADHDstrategie nebo pište mailem na adhdstrategie@seznam.cz.
Sledujte stránku, komentujte, dávejte lajky tomu, co vám připadá přínosné, vyhledávejte na Googlu.
Jakákoli aktivita zvýší šanci, že budou Facebook a Google stránku víc nabízet.
