Mapa článkůBolest z odmítnutí se podobá bolesti ze šikany – jako otlučené jablko
Viděla jsem kdysi video, jak paní učitelka dětem vysvětluje šikanu na dvou krásných červených jablkách.
Řekla dětem, aby se k jednomu jablíčku chovaly hezky, chválily ho, hladily ho a mluvily na něj láskyplně.
Ke druhému jablíčku se měly chovat ošklivě, nadávat mu, hubovat, smát se mu, urážet.
Když je potom rozkrojila, to chválené bylo krásně světlé, zatímco to šikanované už bylo pod slupkou rozměklé, hnědé a nahnilé.
Opakování matka bolesti
Šikana není jednorázová věc. Šikanou se stává až když je soustavná. Když neustále člověku opakuje, že si zaslouží všechno, co se mu děje. Že za nic nestojí.
Dokonce i každodenní, zdánlivě nevinnou legraci spolužáků dítě prožívá jako šikanu.
Paní učitelka si sice to otlučené jablko připravila předem, aby stačilo nahnít a nabrat správnou hnědou barvu, ale v životě máme čas uzrát.
Zrajeme dlouhé roky a celou tu dobu nedokážeme splnit všechno, co se od nás očekává. Neděláme úkoly, zapomínáme na své povinnosti, nedokážeme se odtrhnout od knížky, máme v pokojíčku neskutečný chlívek.
Výchova není šikana, ale ...
Výchova není šikana. Většinou je láskyplná, ale má za cíl vychovat z dítěte organizovaného a spolehlivého člověka schopného se postarat o sebe i o budoucí rodinu.
Na rozdíl od neurotypických dětí ale taková výchova vždycky vyžadovala mnohonásobně víc kritiky, tisíce negativních hodnocení, nesrovnatelně víc bolesti.
A rodiče za to nemůžou.
O vlivu kritiky a neočekávání odměny na vývoj prefrontálního kortexu si povíme v jiném článku.
To je i jeden z důvodů, proč z nás rostou perfekcionisté. To, co děláme, musíme udělat perfektně, abychom si zasloužili aspoň nějakou chválu.
Střádáme si bolest, máme zraněnou duši
Celou tu dobu nás bolí, že nestačíme. Že nás sice mají rádi (když máme opravdu štěstí), ale pokaždé znovu je zklameme. A můžeme za to my!
Celou tu dobu se v nás ta bolest střádá. Jako kapky do poháru. Proto často reagujeme daleko silněji než ostatní lidé.
Když se uhodíme do bolavého místa na ruce, bolí to mnohonásobně víc, než když se stejnou silou uhodíme do nezraněného místa.
Naše emoce jsou zraněné a nikdy se neměly šanci zahojit, protože dostávají další a další dávku.
A často býváme navíc nevyspalí. Spánková deprivace způsobuje přibližně o 60 procent vyšší emocionální reakce. Rozhodí nás i věc, nad jakou bychom jako vyspalí normálně jen mávli rukou.
A pak se snadno stane, že i neutrální věc na jako potřeba vynést odpadky na nás působí jako kritika. Bolí a my reagujeme nepřiměřeně, protože jsme je přece vynesli včera. Ale takhle to vypadá, jak bychom už zase neplnili svou povinnost.
Nepřiměřená reakce je kvůli hormonům
Zaplaví nás hormony jako povodeň, naše myšlení se zastaví a my nepochopíme jakékoli vysvětlování, dokud se zase neuklidníme. Nemá smysl do nás v tu chvíli hučet vysvětlení.
Ale i po vysvětlení v nás ta bolest zůstane. Zanechala totiž svou stopu jako další kapka do poháru, další bolavé místo.
Dysforie – Depresivní ladění
Anglicky se tomu stavu říká RSD, Rejection Sensitive Dysphoria.
Dysforie znamená poruchu nálady projevující se depresivním laděním, celkovou rozladou, pasivitou a skleslostí.
Když člověka konečně poznání ADHD osvobodí od té celoživotní viny, může se začít trochu emocionálně srovnávat.
Dá to práci a trvá to dlouho, ale stojí to za to.
Víte, co je na vědění to nejlepší? Že to s dnešními dětmi můžeme umět líp. Můžeme jim pomoci to lépe zvládat i lépe vyvinout prefrontální kortex. Mají šanci – když to budou všichni jejich rodiče vědět.
Máte k článku nějaké náměty nebo výhrady? Líbil se Vám článek? Chcete podpořit tuhle stránku, aby se o ní víc vědělo?
Napište do diskuse na Facebooku na stránce ADHDstrategie nebo pište mailem na adhdstrategie@seznam.cz.
Sledujte stránku, komentujte, dávejte lajky tomu, co vám připadá přínosné, vyhledávejte na Googlu.
Jakákoli aktivita zvýší šanci, že budou Facebook a Google stránku víc nabízet.
