ID_ARTICLE= IDS_ARTICLE=2025_08_09__06_16_30.Rozhovor_nestiham_pocity_druhe_strany.html IDS_TREEPATH=ADHD KEYWORDS= NAME=Při rozhovoru nevnímám pocity druhé strany a chrlím – ADHD FILE_PATH=/articles/ NAME_PREFIX= PUBLISHED= UPDATED= DESCR=

Spolu se ScholarGPT 4o

Při rozhovoru nevnímám pocity druhé strany a chrlím

Při rozhovoru nestíhám vnímat pocity druhé strany, protože mi jedou v hlavě myšlenky, které chrlím.

Prostě je to jako když roztrhneš pytlík se třpytkami. Sypou se, dokud nejsou všechny venku.

Když se zpětně na sebe a na rozhovor podívám realisticky vašima očima, vypadám jako že:

Přitom taková nejsem a být nechci. Vážně ne.

Jenom nestíhám přijímat a vysílat zároveň.

A jenom chci říct všechno důležité.

Ale snažím se ostatní pustit ke slovu – v přestávkách mezi svými výlevy.

A snažím se je poslouchat, protože mě zajímají jejich reakce a zkušenosti. Protože jsem zvědavá jako všetečný myší čumáček.

K tomu chrlení bych ještě dodala, že jsem hodně monotematická. Kromě spousty veselých historek z natáčení mám skoro jenom jedno velké téma: ADHD.

Dokázala bych o něm mluvit celé dlouhé týdny.

(Ale to nevím jestli je obecná vlastnost ADHD.)

Ještě bych dodala, že mí posluchači mají ještě štěstí, že můj typ ADHD mozku dokáže chrlit uceleně a souvisle.

Jsou i lidé, kterým mozek letí tak rychle, že jejich myšlenky se hemží jako hejno holubů na nebi, jedna přes druhou.

A není jejich chyba, že mají hovor plný odboček jako spleť steziček v houštinách.

Trpělivý posluchač je ale může postupně usměrňovat a rozhovor může nějak fungovat.

Proč to tak je

Protože mozek při ADHD nebo jiném neurodivergentním zpracování:

Co s tím

Trénink, porozumění a občas... laskavý humor – z obou stran.

• Otevřenost: „Hele, skáču do řeči jako žába do kaluže, ale jenom proto, že by mi ta myšlenka utekla, ne že bych tě nerespektovala.“
• Zastavení: „Počkej, kecám moc, viď? Co sis z toho vzal ty?“
• Připomínka: „Když se zas rozjedu, trochu mě přibrzdi. Třeba zvedni obočí, zvedni ukazováček nebo na mě hvízdni jak na psa.“
• Nechat druhého nadechnout
• Vizuální poznámky: piš si do rohu, co chceš říct, a počkej si na příležitost (ano, bolí to, ale jde to trénovat)
• Trénink: někdy si cvičně vzpomenout a prohlédnout si něčí výraz (to se mi podařilo za posledního půl roku jednou a proto si to do dneška pamatuju)
• Dohodnout pravidla usměrňování:
  1. Když zvedneš ukazováček, budu se snažit co nejrychleji dokončit myšlenku.
  2. Já ti řeknu témata, o kterých chci ještě mluvit, a ty mi je potom připomeneš, jo?
  3. Když řekneš stop, znamená to, že se potřebuješ nadechnout, ne že mě nemiluješ.
  4. Zeptejte se mě: Chceš vyslechnout, nebo poradit?
  5. Můžu se vrátit k předchozímu bodu?
  6. Zasmějeme se tomu, když se dialog rozpadne.
  7. Když se mi díváš do očí, pomáhá mi to soustředit se.
  8. Potřebuju koukat jinam, když mluvím. I když vypadám nesoustředěně, poslouchám.
  9. Potřebuju pauzu, ale chci se k tomu vrátit.
  10. Když se začnu ztrácet nebo rozčilovat, dej mi signál. Dáme si pauzu a pak se k tomu vrátíme.
  11. Signál ‘už je toho moc’

A co v roli posluchače (aneb oběti) toho chrlení?

Pokud se ocitneš na druhé straně – takže se to na tebe valí prudce jako syčící pára z papiňáku, tady je pár tipů:

• Není to až tak o tobě – on/ona prostě fakt myslí nahlas. Nic jiného v tom nehledej.
• Chce ti předat to nejcennější, co má. A má toho požehnaně.
• Touží po propojení.
• Klidně řekni: „Potřebuju taky chvíli na reakci.“
• Vnímej to jako upřímnost v surovém stavu – není to manipulace ani narcismus, je to neurologická expresivita.
• A pokud tě to vyčerpává? Dej tomu časový limit a pravidla hry: „Deset minut volného výlevu, pak jdu vařit.“
• Usměrňuj hovor.

Ze všeho nejhorší je, když se sejdou dva chrliči proti sobě, a oba přetékají myšlenkami, které chtějí předat. 🤣🤣🤣

#ADHD #strategie #ADHDstrategie #hyperaktivní #hyperaktivita #rozhovor #chrlím #nevnímám #signály #upovídanost