Krátké anonymní příběhy - #0004

Krátké anonymní příběhy pocházejí z různých skupin na sociálních sítích pro ADHD a neurodivergentní lidi, vždycky se souhlasem autora.

Maskování vlastního já – lékaři mé potíže neberou vážně

Nemám diagnózu. Bylo mi řečeno, že „vypadám tak normálně“ a všechny mé tiky a chování jsou označovány jako úzkost nebo stres. Můj obrovský seznam těch podivných rysů nikdo z lékařů nikdy nebral vážně.

Celý svůj život jsem maskovala své tiky, svou osobnost, všechno... protože máma mi vždycky říkala, abych „byla normální“ a „přestala být divná“. Měla mi to za zlé, tak jsem se naučila je skrývat. Jak napodobovat normální chování, dokud nebylo maskování tak automatické, že jsem se cestou úplně ztratila.

Vždycky jsem věděla, že jsem neurotypická. Teprve když jsem u svého syna viděla některé z těch rysů, začala jsem přemýšlet do hloubky.

Je mi 33 a v jádru netuším, kdo doopravdy jsem. Umím se odmaskovat s rodinou a přáteli, ale na veřejnosti musím stále ukazovat svou "normální" tvář.

To, že tohle všechno nikdo nebere vážně, mě opravdu tíží. Jsem tak nějak bezradná.