Krátké anonymní příběhy - #0005

Krátké anonymní příběhy pocházejí z různých skupin na sociálních sítích pro ADHD a neurodivergentní lidi, vždycky se souhlasem autora.

Po diagnóze do sebe všechno konečně zapadlo

Diagnózu ADHD jsem dostala velmi pozdě a můj šestnáctiletý syn je také neurodivergentní.

Jako většina z vás jsem se vždy cítila jinak. Byla jsem vyčerpaná neustálým maskováním. S diagnózou do sebe konečně všechny ty věci zapadly. Za posledních 8 měsíců jsem o sobě pochopila víc než od narození.

Dokonce i to, jak jsem se celý život potřebovala stimulovat, už od dětství. Ale neuvědomovala jsem si, že to je ono!

Bojuji se spánkem a vyhořením, přemýšlím nad vším.

Cítím velkou empatii a potřebu pomáhat ostatním dříve než sama sobě, takže se nechávám využívat.

Můj temný, nevhodný, sarkastický smysl pro humor kromě pár přátel ode mě odhání lidi na míle daleko. Že nejsem normální mi řekli už tolikrát, až jsem tomu začala sama věřit.

Nechávala jsem lidi chovat se ke mně špatně a těžko se mi toho zvyku zbavuje.

Tak moc se snažím soustředit na svá pozitiva, ale je to urputný boj. Rozhodně mi pomáhá dost se zaměstnávat, zakládáme místní podpůrné skupiny pro ND (neurodivergentní) lidi nebo příbuzné.

Chceme nabízet bezpečné útočiště k diskusi a vzájemné podpoře, včetně řešení problémů ve školách.