Mapa článkůZamyšlení.
Každé vyprávění o ADHD aha momentu je plné emocí. Frustrace a nepochopení. A vysvobození.
Proč mají všichni lidé vyprávějící o svém životě před pochopením ADHD hlas plný smutku a touhy?
Proč jim je tak líto svého mladšího já, že to nevědělo dřív?
Protože prožilo dlouhá léta frustrované. Protože nezapadlo a okolí ho nechápalo.
I mně je líto mého mladšího já kvůli všem těm tisícům drobností, které se nepovedly, že jsem je zapomněla nebo nebyla schopná udělat.
Kvůli tomu zpustošenému sebevědomí, kdy rozum mi říká, že jsem chytrá a schopná, ale emoce tvrdí, že tohle neumím a že nevím, jestli vím všechno, co potřebuju vědět. Emoce a obavy mají vrch.
Pořád bojuju, ale měla jsem obrovské štěstí
A to si myslím, že se ještě můžu považovat za šťastnou.
Měla jsem rozumné rodiče, kteří sice o ADHD nic nevěděli a nemohli mě zachránit před jeho dopady, ale měli pro mě pochopení a měli mě rádi. Záleželo jim na mně.
Naučili mě přemýšlet o světě, o sobě i o ostatních lidech.
Sice jsem měla neurčitý pocit, že nikam tak úplně nepatřím a taky jsem hodně brečívala, ale myslela jsem si, že je to pubertou.
Vždycky jsem měla dobré kamarádky. Na základce, na gymplu i na vysoké. A od nich jsem se nikdy necítila odstrčená nebo vysmívaná.
Měla jsem štěstí na lidi v práci. Nepřipadala jsem si nijak vyřazená a mohla jsem být svá. Oni tam totiž všichni byli sví.
A mám obrovské štěstí na rodinu, která to trpělivě snáší a chápe, jak debilizující to ve skutečnosti je. A hlavně že to vůlí neovlivním.
Takže se dneska jenom smějeme, když se jdu napošesté znovu napít. Bez viny.
A přesto ve mně při těch příbězích dřímá smutek – napůl jejich a napůl můj. I já jsem si prošla svou velkou krizí.
Vysvobození a pochopení
A potom přijde to vysvobození.
To, že člověk není líný. Že to jenom nemůže řídit. Že jeho rozum zoufale křičí pokyny, které zbytek mozku přes ten hyperaktivní kravál neslyší.
A potom přijde to pochopení.
Že člověka čeká spousta práce na sobě. Že nejde spravit všechno. Ale že něco by spravit jít mohlo. Že má smysl se snažit.
A přitom bychom toho mohli zvládnout tolik úžasného.
Pojďme to spolu změnit pro dněšní děti, aby je podobné zoufalství neprovázelo do dospělosti!
Máte k článku nějaké náměty nebo výhrady? Líbil se Vám článek? Chcete podpořit tuhle stránku, aby se o ní víc vědělo?
Napište do diskuse na Facebooku na stránce ADHDstrategie nebo pište mailem na adhdstrategie@seznam.cz.
Sledujte stránku, komentujte, dávejte lajky tomu, co vám připadá přínosné, vyhledávejte na Googlu.
Jakákoli aktivita zvýší šanci, že budou Facebook a Google stránku víc nabízet.
